Filtrace obecně - co je co

Aktivní uhlí ( AC - Activ carbon )

Velmi diskutabilní je pravidelné a dlouhodobé používání AC ve filtraci. Aktivní uhlí totiž není selektivní a tak absorbuje nejenom to, co v akváriu mít nechceme, ale bohužel i spoustu toho, co tam chceme a potřebujeme mít. Pokud se zeptáme prodejce, velmi často odpověď zní - uhlí ve filtraci být musí a musí se pravidelně měnit, protože ... a následuje výčet důvodů. Pravda ovšem není tak černobílá. Aktivní uhlí je bezesporu přínosem při jakémkoliv problému v nádrži, který souvisí s čistotou vody. Je neocenitelným pomocníkem při kolapsu filtrace, po použití léčiv ( pozor na korálnatce - bezobratlí jsou velmi citliví i na řadu léčiv, u nichž výrobce prohlašuje, že jsou pro ně bezpečná ), při některých problémech se zakalením vody, při podezření na otravu vody např. těžké kovy apod. Tyto důvody hovoří pro jednorázové použití. Při dlouhodobém, pravidelném používání aktivního uhlí již nehraje takovou roli jeho schopnost absorbovat "nečistoty", protože tato schopnost se rychle vyčerpá, ale spíše jeho obrovský vnitřní povrch. Ten je osídlen bakteriemi, které pak vykonávají tu činnost, která je pro akvárium velmi žádoucí. Pro osídlení bakteriemi ale máme v mořském akváriu množství jiných povrchů, daleko vhodnějších. Především živé i oživené kameny, z nichž je vystavěn útes, dále kameny umístěné ve filtru, korálový písek, zeolit, siporax a jemu podobné materiály, bioballs, bioakvacit atd. ).

Použití AC je tedy možné doporučit pouze občas a jednorázově, dlouhodobé používání je zbytečné a v některých případech i ku škodě akvária. Většinou totiž neznáme ani původ, ani technologii výroby a ne každé uhlí je pro naše akvárium to pravé. A ještě jednu věc bych chtěl připomenout - co uhlí do sebe absorbuje, to v něm zůstane. Obrácený proces je možný jen za podmínek, které v akváriu není možné dosáhnout ani náhodou.

Zvláštním způsobem využítí aktivního uhlí, který je možné označit za dlouhodobý, je umístění v předfiltru reverzní osmózy ( RO ) na úpravu vstupní vody. Zde uhlí chrání membránu RO hlavně před účinky agresivního chlóru.

Bactoballs

Plastové kuličky s biologickou náplní pro denitrifikační bakterie. Jsou určeny pro použití v biologických částech filtrů, v nitratreduktorech, skrápěcích a komorových filtrech. Dnes již nejsou moc využívány a na jejich místo nastoupily bio peletky.

Bactoballs

Berlínský systém

Jde o tzv. kaskádový filtr, kde jsou jednotlivé části filtru vyplněny materiály s velkou povrchovou plochou, které umožňují osídlení nitrifikačními bakteriemi. Dříve to byly většinou korálové chipsy, později doplňované o průmyslově vyráběné prvky - bioballs, siporax, keramiku atd. Před filtrem je předřazen odpěňovač. V dnešní době již tento způsob filtrace při stavbě nových nádrží většinou není používán. Komory se totiž brzo zanesou detritem často bohatým na fosfáty a jejich čištění není snadné. Mnohem výhodnější z hlediska údržby je nahrazení jednotlivých komor fluidními filtry.

Bioakvacit

Jedná se o akvaristický "molitan" ( prodávaný pod názvy např. akvacit, bioakvacit, filtren ... ). Většinou je dodáván v barvě modré, někdy zelené nebo černé, šedé ... barva ovšem není nikterak určující, ani důležitá.  V mořské akvaristice se používá téměř výhradně ten nejhrubší ( s největšími póry ). Je využíván hlavně pro mechanickou filtraci, ačkoliv může sloužit i jako součást filtrace biologické. Pro biologickou filtraci v moři jsou totiž mnohem vhodnější jiné materiály - např. živé kameny. Bioakvacit je také využíván pro oddělení jednotlivých částí filtrace - např. pro oddělení refugia od poslední komory s výtlačným čerpadlem. Díky tomu odpadnou problémy s plži, zaseknutými ulitou v čerpadle, kousky řasy apod.
Bioakvacit

Bio-balls

Jsou to plastové kuličky, obvykle složené z menších útvarů ( tyčinek ) tak, aby vznikla co největší plocha. Ta potom slouží k usídlení nitrifikačních bakterií. Bio-balls se umisťují do filtrů volně, příp. v síťkách. Jejich biologické filtrační schopnosti nejsou pro mořské akvárium moc významné, protože je svou plochou ( plnou mikro života ) překoná téměř každý vhodně zvolený korálový "kámen". Přesto jsou jako doplněk filtrace často využívány. Vhodné jsou také pro utlumení hluku a pěnění proudící vody - v přepadu a ve vstupní komoře filtru.

Bio-balls

Deniballs

Kuličky, vyrobené z biologického materiálu, který slouží jako potrava pro denitrifikační bakterie. Použití především v nitrátreduktorech. Na jejich místo v dnešní době nastupujé především bio peletky.

 Deniballs

DSB

Z angličtiny - Deep Sand Bed - hluboké pískové lože. Jedná se o biologickou filtraci, při které se využívá činnost nitrifikačních a denitrifikačních bakterií, které žijí v jednotlivých vrstvách substrátu. Standardní DSB se skládá z hrubšího substrátu v dolní části a jemného v horní vrstvě. V nádrži s DSB nelze chovat živočichy, přerývající dno do větších hloubek - zasahovali by totiž anaerobní prostředí v nižších vrstvách a funkce DSB by pak opakovaně byla narušována. V krajním případě by mohlo dojít k uvolnění plynů z nižších vrstev dna a jejich následné rozpuštění v nádrži by pro život v AQ mohlo mít katastrofální důsledky. I proto není vhodné umísťovat DSB přímo do hlavní nádrže ( pokud přece jenom chceme jít touto cestou, je více než vhodné ochránit dolní vrstvy dna - např. sítí ).

Nad samotným DSB není nutné svítit. Zvláštním případem je DSB osázené makrořasami ( např. caulerpa, chaetomorpha ) kde je světlo nezbytné pro jejich růst. Kvůli zamezení pohlavnímu rozmnožování řasy caulerpa je potřeba svítit nonstop, anebo v protifázi s hlavní nádrží. Při nedodržení této podmínky řasa po nějakém čase náhle zbělá a pak se rozpadne. Přitom uvolní do vody všechny, do té doby nashromážděné odpadní látky ( dusičnany ) a v krajním případě může dojít až ke kolapsu filtrace. U řasy chaetomorpha toto vlivem světla nehrozí. Při osázení DSB řasami, které se přichytávají dna ( caulerpa ), je potřeba při jejich protrhávání dát pozor, aby nedocházelo k narušování dna. Vhodnější je volit druh řasy, která roste volně - např. chaetomorpha.

Svítit nad DSB je potřeba také pokud na něm chceme mít položeny živé kameny, porostlé řasami, případně méně náročnými korálnatci. Kameny by neměly pokrývat příliš velkou plochu dna - v opačném případě by nepříznivě ovlivňovaly funkčnost DSB.  

Filtrační "ponožka"

Je to čistě mechanická filtrace, kdy na přívodu vody ( převážně z přepadu ) je instalován filtrační sáček ( "ponožka" ) z jemného materiálu. Průtokem přes něj jsou z vody zachycovány rozptýlené mechanické nečistoty. Filtrační ponožky jsou dodávány z různě hrubých materiálů a jejich propustnost je udávána v mikronech ( µm - mikrometr ). Pro snadnější uchycení mohou být  tyto sáčky doplněny o různé držáky, úchyty nebo spony. Filtrační materiál je možné vyprat a opakovaně použít.

 Filtrační sáček s držákem - Grotech

Fluidní filtr

Válec, většinou z průhledného plastu, do kterého je přiváděna voda tak, aby protékála skrz jeho obsah. Do fluidních filtrů se obvykle vkládá absorbent fosfátů, aktivní uhlí, zeolit, odstraňovač silikátů, bio peletky apod.

UF 110 - univerzální fluidní filtr Grotech

Fosfát absorbér

Odstraňovač fosfátů ( hydrogenfosforečnanů ). Fosfáty se v akváriu hromadí z výkalů zde žijících živočichů ( především ryb ) a také z nespotřebované potravy.

V mořské akvaristice se používají absorbéry na bázi železa. Existují i absorbéry na bázi hliníku. Ty jsou sice účinnější, ale pro svou toxicitu mohou být ( při neopatrném použití ) v moři nebezpečné a navíc se velmi nesnadno kontrolují. Odpálit celé akvárium AL phosem je příliš snadné. K odstraňování fosfátů z akvária je možné použít i práškové železo ( oxid železitý ) ať už samostatně, nebo upečené s vápencem a sodou ( drobné granule ). Komerční výrobky jsou dodávány zpravidla pod názvy "něco"+phos ( clearphos, antiphos, ecophos, rowaphos atd. ). V poslední době je využíván i průmyslový výrobek Kemira.

Fosfát absorbéry je možné umístit buď do sáčku ( z netkané textilie nebo z tkaniny, síťoviny ... ), anebo do externího filtru - kartušového, nebo kanystrového. Pro správnou funkci absorbéru fosfátů je potřeba zajistit kolem něj jen pomalý průtok vody - pro použití ve fluidních, nebo kanystrových filtrech stačí čerpadla o výkonech do 600 l/h

Dříve se pro odstraňování fosfátů používalo i železo jako takové - drátěnky, hřebíky, železné piliny. Po umístění do akvária se na zoxidovaném železe usazovaly fosfáty ( světlý rosol ) , které bylo potřeba odstraňovat. V dnešní době již není možné tento postup doporučit, neboť většinou nelze zaručit čistotu použitého železa a v případě příměsí některých kovů a sloučenin může snadno dojít k otravě celého systému.

Jaubertův systém

Ve své podstatě jde o DSB, kde pod nejspodnější vrstvou dna je tzv. plénum - prostor, kterým může proudit voda.

Jaubert

Kanystrový filtr

Jedná se o uzavřenou nádobu ( vetšinou plastovou ), která obsahuje několik oddílů - košů, do kterých je možné vkládát filtrační materiál. Přes tyto koše protéká voda, která je dovnitř nasávána čerpadlem v hlavě filtru. Nečistoty jsou zachycovány uvnitř filtru. V mořské akvaristice jsou kanystrové filtry využívány hlavně jako doplněk filtrace - pro umístění fosfát absorbérů, případně aktivního uhlí. Jako hlavní filtr nelze kanystry doporučit. Jejich objem je příliš malý na to, aby dokázal zajistit efektivní filtraci. Navíc údržba těchto filtrů vyžaduje velkou pečlivost a důslednost akvaristy, při jejichž nedodržení se filtr stává časovanou náloží, která dokáže v krátké době zlikvidovat život v akváriu. A pokud navíc akvarista praktikuje vypínání filtru na noc ( např. kvůli hluku ), vybuchne tato nálož ještě rychleji. Další jejich nevýhodou je stejný průtok celým filtrem. A např. absorbéry fosfátů pro správnou funkci vyžadují menší průtok ( cca 400l/h ), kdežto biologická část filtru vyžaduje naopak průtok větší.
Kanystrové filtry by snad bylo možné tolerovat u nádrží s velmi malým objemem, ovšem pouze s výše uvedenými výhradami.

Mangorovová filtrace

Mangrove je strom, rostoucí v pobřežních vodách - vetšinou v ústí řek v brakické vodě. Roste velmi pomalu a tak je jeho filtrační užitečnost v AQ mizivá a pěstování přináší problém hlavně s osvětlením - AQ i mangrove potřebují světlo - jenže to moc nejde dohromady. Když bude světlo nízko, bude to dobré pro AQ, ale stromek uschne, nebo bude spálen teplem z osvětlení. Když bude světlo vysoko, mangrove bude ok, ale v AQ bude tma. V obou případech to nebude na pohled nic-moc. Vím o čem píšu - svého času jsem měl mangrovník v mini AQ s dsb - celé to bylo napojené na systém. Jediné slušné řešení je biotopové AQ s mangrove, kde bude kladen důraz na to co je nad vodou a ostatní bude více-méně podružné. Anebo pro tento ůčel využít prostor refugia - nad, vedle, nebo pod akváriem.

Rhizophora sp. - Mangrove

Miracle Mud ( MM )

O "zázračném bahně" MiracleMud firmy Ecosystem Aquarium v dnešní době nemá cenu uvažovat - je to krok zpět a navíc za dost velký peníz. Dnešní technologie a materiály umožňují daleko výkonnější filtrování vody.

Nitratreduktor

V tomto zařízení dochází při velmi pomalém průtoku k redukci dusičnanů. Tuto práci vykonávají bakterie, usídlené na porézním povrchu náplně nitratreduktoru. Pro svou extrémní závislost na el.energii není toto zařízení akvaristy moc využíváno. Při výpadku el.proudu bakterie velmi rychle hynou a po opětovném spuštění je mrtvý obsah načerpán do akvária, kde může způsobit doslova pohromu. Také při špatně nastaveném průtoku může docházet k nedokonalé denitrifikaci a do akvária se pak dostává nebezpečný amoniak, dusitan, nebo sirovodík.

Nitratreductor NR 1000 - výrobce Aqua Medic

Odpěňovač

Proteinový odlučovač, jiným slovem také skimmer. Zařízení, které mixuje vodu se vzduchem a vzniklá pěna stoupá nahoru a na svém povrchu nese odpadní látky. Tyto se pak dostávají do sběrné nádoby umístěné na horním konci odpěňovače, odkud jsou odstraňovány v rámci běžné údržby akvária.

Dříve používané jednoduché odpěňovače "na lipové dřívko" byly již dávno vytlačeny odpěňovači s vlastními čerpadly a různými systémy přisávání vzduchu.

Odpěňovače mohou být osazeny jehlovým ( kartáčovým ) rotorem, mohou mít poloautomatické, nebo plně automatické čištění hlavy, mohou být interní ( pro umístění dovnitř filtační nádrže ), anebo externí. V mém akváriu má své místo interní Grotech HEA 150S.

Grotech HEA 150S

Ozón ( O3 )

Ozón, podobně jako UV lampa ničí mikroorganismy ve vodě. O3 je vysoce reaktivní plyn charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Vzniká působením elektrických výbojů ( v přírodě např. při bouřkách ) nebo krátkovlnného UV záření na molekuly obyčejného kyslíku. Není selektivní a tak bohužel ničí i užitečné mikroorganismy. Při použití v akváriu je proto nutné řádně uvážit množství dávkovaného ozónu, aby jeho kladný vliv nebyl degradován jeho zápornými vlastnostmi.

Při použití ozonizátoru také nesmíme zapomínat na to, že volný ozón ve větších koncentracích je pro člověka a další živočichy nebezpečný ( dráždí oči, sliznice dýchacích cest a při dlhouhodobé expozici je také karcinogenní ).

Papírový filtr

Zástupcem tohoto druhu filtrace ( použitelným v akvaristice ), je hlavně filtr Genesis Evo. Jedná se o kombinaci mechanické filtrace - filtrační papír, přes který protéká voda, je krokově převíjen z jedné cívky na druhou. Po převinutí celé cívky musí být nahrazena cívkou s novým návinem čistého filtračního papíru. V další části filtrace jsou umístěna média s velkou povrchovou plochou a dochází zde za účasti bakterií k biologické filtraci.

Genesis EVO

Peletkový filtr

Redukce odpadních látek pomocí peletek se u nás poprvé objevila v roce 2010. Jedná se většinou o válec ( fluidní filtr ), naplněný organickými peletkami, které slouží jako zdroj uhlíku a tedy potrava pro bakterie. Ty pro svůj růst využívají odpadní látky rozpuštěné ve vodě - dusičnany a fosforečnany. Zbylý odpad je následně odstraňován odpěňovačem, který musí být napojen za peletkovým filtrem.
 NP Reducing Bio Pellets        

Přepad

Nezbytná součást mořského akvária. Bez vrtaného přepadu to sice také jde, ale nese to s sebou příliš mnoho negativ a rizik. Přepad zabezpečuje hlavně transport odpadních látek z vodní hladiny. Bez něj na hladině narůstá vrstva nečistot ( především mastných ), která zabraňuje tolik potřebné výměně plynů ( O2, CO2 ), více odráží světlo, které pak chybí korálům a navíc působí velmi nehezky. Přepad ideálně obsahuje tři trubky - hlavní odtokovou ( může končit kdekoliv ve vodním sloupci, nejlépe kousek nad dnem přepadového komína ). Dále pak záložní odtokovou ( končí zároveň, nebo jen malý kousek pod odtokovou hranou přepadu a zároveň jen velmi těsně nad vodní hladinou v přepadu ). Využívána je v případě ucpání hlavní odtokové trubky.

Poslední trubkou je návratová - je napojena na návratové čerpadlo, umístěné ve filtrační nádrži umístěné pod akváriem. Tato trubka může být umístěna uvnitř hlavní odtokové ( v takovém případě je nutné hlavní odtokovou trubku příslušně naddimenzovat ).

Na hlavní odtokové trubce je umístěn plastový, nebo plastem potažený kulový ventil, kterým regulujeme průtok přepadem - i zde POZOR na slitiny mědi!

Refugium

( Ne refungium! ) Ve své podstatě nejde o nic jiného, než o jakýsi chráněný prostor. Nejčastěji se jedná o nádrž s pískovým dnem ( korálový písek, kombinace zeolitu a aragonitu, DSB ... možností je více ) osázeným řasou caulerpa nebo chaetomorpha, případně ještě doplněnou živými kameny. Tato nádrž bývá většinou umístěna ve skříňce pod akváriem a s nádrží propojena přes přepad PVC trubkami. Je možné ji ale umístit kdekoliv - další oblíbenou variantou je umístění za zadní stěnou akvária, nebo i nad akváriem.

V refugiu dochází k odbourávání amoniakálního dusíku - jednak jej pohlcuje zeolit ( pokud je použitý ), dále je to práce pro bakterie, žijící na použitém substrátu ( případně i na živých kamenech ) a pak také slouží pro růst řasy. Protrháváním nebo prostříháváním řasy se dostává dusík pryč z nádrže. Refugium výborně poslouží také pro odložení živočichů, které z nějakých důvodů nechceme, nebo nemůžeme mít v hlavní nádrži.

Reverzní osmóza ( RO )

Nepatří sice tak úplně do tohohle tématu, ale druh filtrace to je. Nejde ovšem o filtraci akvária, ale vstupní vody. Základem RO je polysulfonová membrána, na kterou působí tlak vody. Vlastnosti membrány jsou takové, že na druhou stranu propustí ( téměř ) jenom čistou vodu - tzv. permeát. Téměř všechny ve vodě rozpuštěné látky přes membránu RO neprojdou a odcházejí v podobě koncentrátu do odpadu. Poměr permeátu ku koncentrátu bývá obvykle 1/3. I přesto jde o nejlevnější a na rozdíl od destilace i o mnoho bezpečnější způsob přípravy vody pro použití v mořské akvaristice. Účinnost RO při optimálním tlaku a teplotě vstupní vody se pohybuje v rozmezí 90-99,5%. Jednotky RO jsou vybaveny ještě předfiltry, které chrání membránu před mechanickými nečistotami - mechanický předfiltr. A také před účinky ve vodě rozpuštěného chlóru, který jinak dokáže membránu velmi rychle zničit - předfiltr s aktivním uhlím. Pro dočištění vody za jednotkou RO se ještě používá DI postfiltr ( deionizační ).

Pro kontrolu správného tlaku vody na membránu je vhodné mít RO osazenu manometrem - postupný pokles tlaku zpravidla signalizuje potřebu výměny předfiltrů. In-line měření vstupní a výstupní vody nám zase napoví, v jaké kondici je membrána.

Kvalita vody se měří tzv. TDS metry v jednotkách TDS ( Total Dissolved Solids - celkové množství rozpuštěných pevných látek ), anebo častěji konduktometry v mikro Simensech/cm ( μS/cm ). Přičemž 1TDS je cca 2 μS/cm. Voda za RO by měla mít vodivost do 10 μS/cm, za DI postfiltrem 0 μS/cm. Pokud vodivost stoupá, je na čase membránu vyměnit ( DI filtr to nezachrání ). Výkon RO je udáván v GPD ( galon per day - galon/den - 1 US galon=3,8 l ). Skutečný výkon RO je ovšem velmi závislý na tlaku a teplotě vstupní vody.

Pro přípravu vody pro mé akvárium používám třístupňovou jednotku ( mechanický a carbonový předfiltr + membrána RO ) s manometrem a in-line měřením, doplněnou o DI postfiltr s náplní mixbed - RO 310-80MKO

 Reverní osmóza + měření + DI                 Reverzní osmóza mini

Řasový filtr

Zpravidla jde o různé typy sítí, po kterých stéká voda a pod intenzivním osvětlením je na nich pěstována řasa. Tato řasa ke svému růstu spotřebovává odpadní látky z vody - především dusičnany. Následnou pravidelnou redukcí řasy - protrháváním, stříháním - odstraňujeme spolu s ní i dusíkaté látky z vody.

Algae turf scrubber  algae turf scrubber

Silikát absorbér

Silikáty se dostávají do nádrže většinou se vstupní vodou. Další možností je použití nevhodných dekorací - kamenů, které obsahují křemičitany, případně křemičitého písku. Silikáty v mořském akváriu představují vítaný zdroj výživy pro řasy a tak jejich nadměrný výskyt v nádrži může souviset i s vyšší hladinou křemičitanů. Odstraňovač silikátů je možné, stejně jako fosfát absorbér, umístit buď do sáčku ( z netkané textilie nebo z tkaniny, síťoviny ... ), anebo do externího filtru - kartušového, fluidního nebo kanystrového.

Sírový filtr

Ve své podstatě jde o válec, naplněný sírou ( granulemi - ne práškem ), ve kterém při velmi malém průtoku dochází k redukci dusičnanů  bakteriemi ( Thiobacillus denitrificans ). Protože voda za tímto filtrem má nižší ph, je nutné zařadit za něj ještě další nádobu s obsahem vápence ( např. náplň do Ca reaktoru ).

Sírový filtr Deltec NF 509

Skrápěcí filtr

Voda přiváděná do filtru je rozstřikována na filtrační substrát, případně po něm volně stéká. Přitom dochází k silnému okysličování, které je důležité pro nitrifikační bakterie. Ty se pak postarají o likvidaci nechtěných sloučenin dusíku.

 Skrápěcí filtr Blue Tower od Aqua Medic

tzv.Turnovská metoda

Ve své podstatě se jedná o Jaubertův systém, trochu upravený a doplněný o některé velmi specifické detaily. Tuto metodu vymyslel, vyzkoušel a propaguje Jaroslav Hanzl z Turnova. Na jeho akváriích je vidět, že tento způsob filtrace je plně funkční. Případným zájemcům o tuto filtraci doporučuji pečlivě pročíst vše o této metodě na stránkách webu reef.sk a poté ještě kontaktovat autora - uživatel JardaH.

Pro velké množství velmi specifických detailů ( které nejsou všechny jasně popsány ), nemohu tento způsob filtrace s klidným svědomím doporučit každému. Při nedodržení všech postupů, nebo při nevhodné kombinaci s jinými způsoby filtrace, není tato metoda tak účinná, jak akvarista očekává. Na druhou stranu pokud je vše provedeno a následně udržováno přesně podle autorových rad, akvárium funguje v následujících několika letech velmi dobře a bez zásadních problémů. Jednou z nevýhod u tohoto systému je problém při náhlém výpadku el.energie, neboť filtrace je přímo v hlavní nádrži a je postavená na obrovském množství bakterií, které bez pohybu okolní vody rychle hynou. Je potřeba tedy myslet na zálohování ( baterie, elektrocentrála ) více, než u jiných systémů. A ještě závěrem - není jasné, jak se bude akvárium chovat po delším čase. Podle mých informací delší období ( 6-8-10 let ) zatím nebylo v praxi ověřeno.

UV filtr

Do vodního okruhu je zapojena UV lampa. Průtokem vody přes tuto lampu jsou UV zářením ničeny bakterie a další mikro život včetně volně plovoucích řas. Protože UV lampa není selektivní, ale likviduje i užitečné bakterie, je její trvalé použití diskutabilní. Slabé, málo výkonné lampy jsou prakticky neúčinné, silné zase zlikvidují příliš mnoho cenného drobného života. Občasné, krátkodobé použití UV lampy je vhodné při některých problémech v akváriu - např. po zavlečení některých parazitů je silná lampa ideálním řešením. Proto v mořské akvaristice mají praktický význam jenom lampy s příkonem nad 50 W.

Vodka ( nebo také VOC/VOG )

Opravdu jde o známou lihovinu. Filtrace je založená na dodávání vodky nebo směsi vodka+ocet+cukr ( vodka+ocet+glukóza ). Tím je dodáván do systému uhlík pro výživu nitrifikačních bakterií, které se zase postarají o odpadní látky ve vodě. Není to vtip, opravdu to funguje. Neznamená to ovšem, že akvarista může lít panáky vodky do akvária jak ho zrovna napadne. Dávkování alkoholu je u běžných akvárií ( nepřerybněné, o objemu  +- 300l ) v řádech mililitrů vodky denně. Nesmírně důležitá je pravidelnost. Pokud náhle vynecháme dávkování, nebo skokově zvýšíme, či snížíme dávku, velmi rychle může dojít ke kolapsu systému. Bakterie hromadně uhynou a následné problémy na sebe nenechají čekat. Vodka je v případě filtrace sice dobrý sluha, ale zlý pán. Ve svém akváriu jsem dávkování vodky již dříve vyzkoušel ( v množství od 1ml až po 3ml/den ), ale po několika měsících jsem od toho ustoupil. Vodku už raději dávkuji jenom sobě a do AQ ji neliji :)

vodka

Výměna vody

Nezbytnou součástí údržby mořského akvária je i výměna vody a lze ji zařadit do části filtrace, protože při výměně se z akvária spolu s vodou dostávají pryč i odpadní látky v ní rozpuštěné a novou vodou ředíme a tím snižujeme koncentraci odpadních látek v našem akváriu. Doporučené množství je minimálně 10% objemu systému měsíčně. Častější výměny vody velmi ocení korálnatci, neboť při výměnách se nejenom redukují odpadní látky, ale s novou vodou se do prostředí akvária dostávají i veškeré makro a stopové prvky, obsažené v soli pro naše malé moře.

Jednorázovou větší výměnou vody je také možné vyřešit nesrovnalosti v chemismu vody, způsobené například nesprávným dávkováním makro prvků ( tzv. rozhozená iontová rovnováha ), případně při kolapsu filtrace zabránit větším škodám.

Zvláštním způsobem je kontinuální výměna vody, kdy je do nádrže trvale přiváděno menší množství čerstvé mořské vody a stejné množství vody je zároveň odváděno z nádrže pryč. Sám tento způsob nemám vyzkoušen a ani nejsem přesvědčen o jeho účinnosti v domácích podmínkách, nicméně někteří akvaristé jej využívají. Tento způsob je praktikován především v oceanáriích, umístěných blízko mořského pobřeží.

Zeolit

O zeolitu jako výborném odstraňovači amoniakálního dusíku ( amoniak, dusitany, dusičnany ) pojednává samostatný článek na konci této stránky.

Zeovit

Nezaměňovat se zeolitem. ZEOvit® systém je založen na zeolitu a různých "vodičkách" ( bakterie a výživa pro ně ), bez kterých by tento systém nebyl systémem. Je to fungující, ale dost nákladný systém.

Živé kameny

Nejde o kameny tak, jak je běžně chápeme. Jsou to části korálových útesů, dovážené importéry. Nejedná se ale vždy o korálové bloky těžené přímo na živém korálovém útesu ( ochránci přírody mohou být v tomto směru klidnější ). Velmi často jde o původně mrtvé korálové bloky, které jsou na farmách opět naházeny do moře a po oživení jsou exportovány. Podobným způsobem to dělají i někteří obchodníci přímo ve velkých, k tomuto účelu určených akváriích. V některých případech jsou živé kameny slepeny z více kvalitních kousků. Dalším faktorem, který ovlivňuje kvalitu živých kamenů je to, jak se o ně obchodník stará. Můžeme vidět temné nádrže, přeplněné kameny naházenými přes sebe, zrovna tak jako osvětlené nádrže s kameny vyskládanými pěkně vedle sebe tak, aby život na nich mohl prosperovat.

Z uvedeného vyplývá, že živé kameny mohou mít ( a také mají ) velmi rozdílnou kvalitu. Od málo porézních ( těžkých ) kamenů, porostlých pouze řasou, nebo jen "lehce oživených", až po velmi porézní ( lehké ) kameny, z jejichž každé skulinky vykukuje nějaký obyvatel, navíc porostlé množstvím různě velkých korálnatců několika druhů.

Každý akvarista by si měl živé kameny do své nádrže vybrat osobně, neboť jedině tak se vyhne nepříjemnému překvapení, které jej může čekat při "nákupu naslepo".

Živé kameny jsou pro mořské akvárium nesmírně významné proto, že s nimi se do nádrže dostane tolik potřebný makro a hlavně mikro život, který lze komerčními "vodičkami" nahradit jen velmi těžko. Na povrchu i uvnitř kamene žije obrovské množství bakterií, jejichž filtrační schopnosti jsou takřka nenahraditelné.

Zeolit - návod k použití

Protože řada akvaristů nemá jasno v použití zeolitu, uvádím zde jednoduchý návod, který již před řadou let popsal "starý mořský vlk" Ivoš rybka Barteček.

Co jsou zeolity?

Obecný název zeolit se používá pro přírodní tetragonální hlinitokřemičitan sodný s čistotou alespoň 80%.Nečistoty v něm obsažené pak tvoří uhličitan vápenatý a oxidy železa.Tento mikroporézní materiál ve svých pórech zadržuje od dob svého vzniku ionty sodíku a chlóru.Ty jsou ve vodním prostředí schopny na sebe "absorbovat" další ionty, čehož využíváme ve filtračním procesu.
Absorbční řada zeolitu, tj. schopnost zachytávat jiné ionty, je na straně obsaženého chlóru Cs-NH4-K-Ca-Mg ( cesium-amonium-draslík-vápník-hořčík ) a na straně obsaženého sodíku NO2-NO3-S2O3 ( dusitany-dusičnany-thiosírany ).Zjednodušeně lze říci, že první vyhrává.Radioaktivní cesium v mořské vodě mít asi nebudeme, amonných iontů tam má každý dost.Totéž platí i pro dusičnany a dusitany.

Možnosti použití

1.Hrubší drť v kartušových filtrech s využitím nitrifikačních bakterií na odbourávání zachyceného amoniakálního dusíku ( amonium,dusitany,dusičnany)
2.Jemnější drť v sedimentačních filtrech s využitím nitrifikačních bakterií,makrofágních řas a drobných bezobratlých.Tento způsob je účinnější,drobní bezobratlí likvidují různé zbytky organického původu ještě před jejich rozkladem,makrofágní řasy svými výluhy omezují růst jiných řas.

Jaké množství použít?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď.Platí však pravidlo,že méně znamená více.1kg zeolitu se používá na 200-400 litrů vody v systému akvárium-filtr podle stupně zatížení.Nesmí se zapomenout,že téměř sterilní prostředí neprospívá korálnatcům stejně,jako prostředí zatížené organickými zbytky.Tvrdým korálům vyhovuje ponejvíce prostředí s obsahem dusičnanů okolo 5mg/l, měkkým a kožnatým korálům pak okolo 10mg/l.Tyto hodnoty jsou velice dobře a snadno měřitelné jednoduchými kolorimetrickými testy.

Koupili jsme zeolit,co tedy s ním?

Drcený zeolit má téměř suchý,pórovitý povrch.Právě díky pórovitému povrchuse obtížně smáčí vodou.Nesmočený zeolit nezachytává amoniakální dusík,ani nemůže být osídlen nitrifikačními bakteriemi.
Připravíme si malé množství roztoku mořské soli o hustotě cca 1,04g/cm3 ( 1kg soli na 15 litrů vody ) a zeolit do něj na dva týdny namočíme. Při tomto procesu již smočený zeolit absorbuje z roztoku přístupné ionty ( K-Ca-Mg a další ), které pak ve filtru rychle nahradí amoniakálním dusíkem.Do kartušových filtrů jej vkládáme přímo, do sedimentačních filtrů jej používáme s aragonitovou drtí v poměru 1:5, protože makrofágní řasy ( rod Caulerpa ) se nerady přichytávají k zeolitu samotnému.

Životnost náplně

Ta je v případě použití přírodního tetragonálního hlinitokřemičitanu sodného neomezená.Na jeho povrchu se nesráží téměř žádné sraženiny,které by způsobily zkrácení životnosti.V zahraničí lze koupit jiný zeolit (zeolith-biolith),což je přírodní tetragonální hlinitokřemičitan sodno-vápenato-hořečnatý.Tento nejenže absorbuje amoniakální dusík,ale navíc zachytává srážením i hydrogenfosforečnanové ionty, které časem způsobí zarostení povrchu zeolitu nerozpustným fosforečnanem vápenatým.Tento druh zeolitu je nutno pravidelně obměňovat.
K odbourávání hydrogenfosforečnanů z mořské vody slouží mnoho dostupných přípravků.

Zdroj: Ivoš rybka Barteček

Vytvořil: vik.vitek@gmail.com